S rypadly v patách
S rypadly v patách
S rypadly v patách
"Tak tím mě neoslní, nepůjdu ani za dva či pět miliónů," říká Hana Čermáková z Horního Jiřetína, když jí popisuji rýsující se nabídku těžařů. "Šla bych jedině, kdyby mi nabídli vilu v Jevanech," zažertuje a hned zvážní: "Tam totiž není uhlí. Tady je všude. Kamkoliv se vrtnete, doly vás dřív nebo později dostihnou."
Za komunistů ji doly dohnaly a vyhnaly třikrát. Poprvé se stěhovala s rodiči z rodného Janova, když se doslechli, že se chystá jeho likvidace. Vybrali si Most. Ani ve snu je nenapadlo, že by hnědouhelní "barbaři" obětovali těžbě starobylé královské město. "Neměli úctu před ničím. V roce 1966 jsme se stěhovali podruhé, zbourali krásné historické domy, bagrem vyhrabali i hřbitovy. Nacházeli jsme pak lidské lebky a kosti na smetištích," vzpomíná paní Čermáková.
Zoufale nechtěli do paneláku v "novém" Mostě, kde skončili jejich sousedé. Pořídili si barabiznu v Dolním Jiřetíně. Přes patnáct let ji zvelebovali. Ale v roce 1983 padla vesnice za oběť dolům Vítězného února. "Přece jen nám dali nějaké peníze. Koupili jsme jednopatrový baráček v Horním Jiřetíně."
Do větších úprav domu se tentokrát paní Čermáková s manželem pustili až po roce 1991, kdy Pithartova vláda přijala "nepřekročitelné limity" těžby. V území, jež má zůstat pro velkorypadla dolů tabu, se ocitly i Horní Jiřetín a Černice. "Uvěřili jsme, že štvanice končí. Že jsme v bezpečí. Manžel po šichtě dělal na domě, přistavěl patro pro děti," říká paní Čermáková.
Když loni premiér Paroubek prohlásil, že "Pithartovy hranice" mohou být zrušeny a o dalším osudu obou obcí se musí dohodnout obyvatelé Jiřetína s Mosteckou uhelnou, byl to pro Hanu Čermákovou šok. "Vláda, která tvrdila, že zaručuje naše právo na domov, nás předhazuje soukromým dravcům. K čemu je stát, který se vykašle na své občany?"
Zpočátku paní Čermáková chodila na každou akci, kterou pořádali odpůrci důlní invaze. Demonstrovala i před Úřadem vlády. Pak ji složil záchvat mrtvice, z něhož se těžce dostává. "Ale ten kus mozku, co mi zbyl, mně říká, že se to týká nejen nás Jiřetínských. Přece není možné, že si pár uhlobaronů dupne na vládu a na lidi a budou zase padat vesnice."
Paní Čermáková mě vede do zahrady plné borovic a smrků. Dva z nich s manželem zasadili, když se jim narodili kluci. Stromy rostou s nimi, teď už mají dobrých osm metrů. O kus dál trčí pahýly dvou borovic, které zasadila její matka. Vichřice je přeťala jen pár dní po její smrti. "Jak tohle mám vysvětlovat nějakým agentům uhelné společnosti?" ptá se.
Co ale, až ti agenti budou brázdit vesnicí a nabízet milióny? Až první sousedé podepíší smlouvy, jejichž platnost bude podmíněna souhlasem každého vlastníka ve vesnici s prodejem jeho nemovitosti? Až se hospody budou otřásat hádkami mezi dosud vzdorujícími a těmi, kdo chtějí prodat? Až se ve schránkách objeví anonymní výhrůžky...
"Lidé asi nakonec penězům a strašnému nátlaku podlehnou," říká paní Čermáková. A ona? "Mě odtud vynesou - asi rovnou do černý bedny."
Komentáře
Přehled komentářů
Paní je Čermáková je nebetyčná lhářka,asi jí z toho mozku moc nezůstalo!!!!!
Re: Paní Hana je LHÁŘKA
(Lena, 31. 12. 2016 16:39)Myslím tím,že ta paní je opravdu nebetyčná lhářka a neskutečně zlý člověk!!
Paní Hana je LHÁŘKA
(Dana, 11. 7. 2013 21:28)